Zvyk darovat pamětní peníz, známe z mnohých zápisů již počátkem 16.století. Mnohé mistrně provedené památky se nám dochovaly ve všech větších sbírkách. Tuto módu zavedla mezi prostý lid šlechta. Různé mince a medaile byly upravovány v našich i cizích dílnách o různá ouška a závěsy.

Na portrétech většiny šlechticů té doby, vždy vidíme zavěšenou medaili buď přímo na oblečení nebo na mohutném řetěze. Lze vyvrátit, že se jedná o vojenská vyznamenaní. Hlavně z důvodů, že již ve své době měl možnost panovník odměnit vítěze ve své době existujícími řady. Dále pro odmítnutí, že se jedná o vojenské vyznamenání hovoří nejednotnost oušek a jednotlivých úprav upevnění těchto medailí. Ve většině případů se jedná a lze to takto chápat jako první civilní vyznamenání. Tyto medailky byly darovány hostům panovníkem nebo církevním hodnostářem jako projev přízně a štědrosti. Obdarovaní si dle svých finančních možností k těmto medailím nechávali připevňovat ouška nebo závěsy.

Na počátku 17. století zasáhla tato móda nosit závěsy i bohaté kupce a měšťany. Ti nejvíce nosili medaile krušnohorské, náboženského rázu. Nebo byly nošeny skutečné mince na závěsu, to spíše na památku, že byly raženy v Čechách nebo peníz který byl oblíben (Rudolfův Maley groš,..) V pozdější době měli mince již jinou funkci. Sloužili jako mince vínkové, které dostával novokřtěnec od svých kmotrů do peřinky. Jednalo se většinou o drobnější mince od grošíku až po čtvrt tolarové mince. Tyto mince snadno poznáme podle úpravy ouška. Nebylo nikdy ze stříbrného drátku, ale solidní stříbrnické práce. Tyto peníze rodiče schovali a děti je dostali až když dorostli. Děvčata tyto mince nosila zavěšena na krku mezi korály nebo českými granáty, někdy též u růžence. Mládenci nosili tyto vínkové peníze na řetízku u hodinek.

V 19. století pominul zvyk darovat minci ke křtu. Církev u nás zavedla speciální křestní medaile dvojího rázu a různých velikostí. Část těchto medailí jsou normální ražby a druhá část jsou duté s okrasou filigránskou. Také byly raženy medaile na první biřmování. V dobách Marie Terezie se stalo módní záležitostí nosit jako závěs nebo brož, tolary, půltolary, nebo dvacetníky s obrazem Marie Terezie patronky uherské nebo bavorské. Tyto mince mají jinou úpravu než mince vínkové. Většinou jsou přizdobeny českými granáty a menšími závěsky. Sloužili výlučně jako ozdoba ve všech vrstvách společnosti. Poněkud odlišnou módu měli Němci na Chebsku. Nosili větší závěsy upevněné na několika řetízcích na svém tradičním kroji. Konec 19. století se stává vrcholem této módy. Zasáhla nejširší vrstvy obyvatelstva, kdy skoro každý nosil nějaký ten závěs, vyřezané uherské zlatky s andělíčky, krejcary, závěsy se sv. Jiřím, upravené jehlice do kravat, nebo staré mince zapuštěné do prstenu. Koncem první světové válka definitivně tato móda u nás mizí.

Zdroj Štěpán Floss 1956