Historie peněz v Česku

Statér (něm. Regenbogenschüsselchen = duhovky) – zlaté a stříbrné mince Keltů z 1. století př.n.l. Dělení statéru na třetiny, osminy a čtyřiadvacetiny

Keltové na Moravě (1.stol.př.Kr.) 1/3 zlatého statéru, typ Athena – Alkis, av.: 4 hrboly, hmotnost 2,80 g

Stříbrné denáry – začaly obíhat po rozvrácení Velkomoravské říše. Denár je stříbrná mince, která byla poprvé ražena v první polovině 3. století př. n. l. na území římské republiky. Název denár odvozen z lat. denarius dena = deset, protože denár se dělil na 10 měděných mincí asů.
První české mince (denáry) /denáry velkého střížku (střížek = kotouček kovu připravený k ražbě) o průměru cca 18 – 20 mm a vážící 1,4 g/ byly datovány do sklonku období vlády Boleslava I. (935-972) po roce 950. Své mince (denáry) měli i Slavníkovci.
Od první české mincovní reformy knížete Břetislava I. (1035-1055) roku 1050 denáry tzv. malého střížku o průměru 16 mm a hmotnosti pod 1g. Ke konci ražby ryzost kovu výrazně poklesla. Jeden denár stačil pro jednoho člověka na měsíční živobytí.

Vratislav II. (1061-1092), denár Cach 346:

Ražba denáru u nás zanikla roku 1300 mincovní reformou Václava II. (1278-1305), kdy už mezi lidem málo oblíbený denár nahradil později pražský groš.
Ražba denáru pokračovala ještě po staletí v Uhrách a uherský denár s typickým obrazem madony ukončila až česká a uherská královna Marie Terezie (1740-1780).

Brakteáty – lat. bructea = tenký plech. Brakteáty byly raženy jednostranně za vlády Přemysla I. Otakara (1197 – 1230) o průměru 4 cm. Roku 1260 Přemysl II. Začal vydávat střední brakteaty o průměru 3 cm a malé brakteaty o průměru 2 cm a poprvé se objevuje jako nový motiv dvouocasý lev.
obrázek – Přemysl Otakar II., (1253 – 1278), Střední brakteát český, C.842

Pražské groše – lat. denarius grossus pragensis (grossus = těžký ) a později pouze grossus pragensis. Václav II. (1278-1305) je dal razit kolem roku 1300 za pomoci italských odborníků v Kutné Hoře. Staly se oblíbenými po celé střední Evropě, s pauzami se jimi platilo až do roku 1561. Český grošový systém navazuje na starou početní soustavu talentů a solidů, z níž vycházela denárová soustava. Pražský groš o dvanácti denárech (parvech) byl de facto raženým ekvivalentem solidu a dvacet grošů vyšlo početně naroveň talentu (libře).

Václav II., (1283 – 1305), Pražský groš, Sm.2:

Král Jan Lucemburský (1310-1346) jako jediný vydával také půlgroše.
V polovině 15. století /Ladislav pohrobek (1453-1457)/ zažila Evropa rozsáhlou inflaci, při které z oběhu zmizeli kvalitní mince z drahých kovů a byli nahrazeny záplavou drobných mincí z mědi.
Až v roce 1469 byla znovu zavedena výroba pražského groše /Jiří z Poděbrad (1458-1471)/ s peněžní soustavou jaká platila ve 14.století:
1 groš pražský = 7 peněz bílých (denárů) = 14 peněz malých (haléřů).
Od třicátých let 16.století v Čechách platil přepočet:
1 groš český (nebo také groš bílý) = 2 groše míšeňské = 7denárů českých = 14 haléřům českým
1 krejcar = 2 feniky = 3 bílé peníze (denáry) = 6 malých peněz (haléřů)

Parvi – lat. parvi pragensia, jichž dvanáct se mělo groši (1/12 groše). Parvi Václava II. (1278-1305) jsou dokonalou miniaturou pražského groše.
Václav II. (1287-1305), parvus:
14,1 mm, hmotnost 0,560 g

Floren – roku 1325 Jan Lucemburský (1310-1346) zahájil v Praze ražbu českých zlatých mincí florenů.

Dutý (brakteátový) haléř– počátek ražby v druhé polovině 14. století, za vlády Karla IV. (1346 – 1378) jako nové dílčí jednotky pražského groše.
Dutý haléř se sv. Václavem a dutý peníz se lvem z minc. Kutná Hora, Karel IV. (1346 -1378)

Mincovní řád z roku 1384 zavedl tehdy nově dvojí drobnou minci:
1/7 groše – peníz (nummus) a 1/14 groše – haléř (parvus).

Flůtek – pro ražbu drobných mincí i pražských grošů v počátcích revoluce (15.století) použili husité zkonfiskovaného stříbrného majetku včetně církevních kalichů. Nedostatek kvalitního kovu a soustavná potřeba peněz si vynutila vydání prvních kreditních platidel (mince bez vnitřní hodnoty) – tzv. flůtků. Kronikář o tom zaznamenal: „… A potom, když se jim stříbra nedostávalo, dělali peníze z půhé mědi …. a těm říkali flůtky.“.
Flútek (2x měděný) – husité, Čechy:

Říšský zlatý – od roku 1561 v Čechách /Ferdinand I. (1526-1564)/ zavedena nová říšská měna, měla být jednotným platidlem na území celé Svaté říše římské, zvaný říšský zlatý. Jednalo se větší stříbrnou minci o nominální hodnotě 60 krejcarů.
Ferdinand I., Zlatník (60 Krejcar) 1564, minc. Jáchymov – Getzkofler:

Do nové nominální struktury byly tehdy přejaty v Čechách jen nejdrobnější mince (bílý peníz = 1/3 krejcaru a haléř = 1/6 krejcaru. České mince jednotné říšské měny byly vydávány v hodnotách 1, 2, 10, 30 a 60 krejcarů.

Bílý groš – roku 1573 /Maxmilian II. Habsburský (1564-1576)/ byla v Čechách ukončena ražba krejcarových mincí a začaly se znovu razit tolary a groše nazývané tradičně bílý groš (ekvivalent 7 bílých peněz). Jeden bílý groš měl hodnotu dvou malých grošů. Na líci český lev a jméno panovníka a titul. Na rubu znak Habsburků, letopočet a další tituly.
Rudolf II. (1576 – 1612) – Bílý groš 1580, mincovna Jáchymov – Kádner:

Malý groš – od roku 1577 /Rudolf II.Habsburský (1576-1611)/ ražena doplňující mince o hodnotě 1/2 bílého groše pod jménem malý groš. Tyto stříbrné mince platily za Rudolfa II. (1576–1612) a Matyáše (1612–1619). V roce 1619 byly malé groše zrušeny. Na líci malých grošů je český lev s královskou korunou na hlavě a opis v latině sestavených z panovníkova jména a jeho titulů. Na rubu je ve většině případů nápis ve čtyřech řádcích, a to korunované písmeno R nebo M a vyjádření hodnoty v češtině v několika variantách. Maley Gross, Malei Gross a ve spodním řádku je uveden letopočet.
Rudolf II., Malý groš 1584, mincovna Praha – Ercker, HN.20b (opis 6c):

Bílý peníz – drobná mince česká, ražená od r. 1483 až do r. 1561 /Vladislav II. (1471-1516), Ludvík Jagellonský (1516-1526) a Ferdinand I. (1526-1564)/. Šlo jich 7 na jeden groš český. Vladislav II. počal je raziti dle žádosti sněmu českého z května 1471 zároveň s haléři po 14 do groše. Z hřivny české stříbra raženo bylo nejprve 187 grošů, tedy 1309 peněz bílých; po dvou letech však snížena hodnota, tak že raženo již 219 a ke konci vlády Ludvíkovy 234 grošů č. Za Ferdinanda I. měl bílý peníz r. 1547 hodnotu 1,39 kr. rak. m. a po r. 1547 1,03 kr. A tak bylo až do mincovního patentu z r. 1561. Již od r. 1443 razila se v Čechách drobná mince (malý peníz) téže hodnoty.
Tyto mince byly jednostranné, výjimečně oboustranné a na mincovním obraze byl lev, jméno panovníka a letopočet na rubu korunované W. nebo pouhá koruna.

Maxmilian II., Bílý peníz 1571, minc. Kutná Hora:

Černý peníz – (malý peníz, haléř, denarius niger) byl v Čechách ražen od r. 1482 do vlády Friedricha Falckého (1619-20). Haléř - Ludvík I., mincovna Kutná Hora: Šlo jich 14 na pražský groš a dva na bílý peníz. Jejich zrno bylo třílotové až do vlády Ludvíka Jag. (1516-26), od r. 1547 mělo 2 loty 3 kvintlíky (před tím přechodně 2 loty 3 kv. 1 pen.), r. 1619 kleslo na 1 lot 3 kv. 1 pen. Navazovaly ražbou na haléře, ražené od počátku vlády Václava IV. (1378-1419), kterých se počítalo nejprve 12, pak 14 na groš a kterými byly nahrazeny parvi pražské. Černé peníze byly jednostranné, se začátečním písmenem panovníkova jména na líci.

Dukáty (český zlatý) – platily souběžně s groši. Jednalo se o zlatou minci. Dukáty byly součástí tolarové měny. Byly raženy jako obchodní mince a vyjadřovaly státní suverenitu, kromě toho byly oblíbenou mincí darovací a sloužily obyvatelstvu k ukládání úspor do zlata.
První čs. dukáty byly raženy na počest sv. Václava a ze zlata vytěženého v Roudném na Podblanicku a ve slavné Kremnické mincovně už ve 14.století. Čs. dukáty námětem navázaly na české dukáty z 15.a 16.století. Jakost dukátů je stejná již od 16.století, je 986/1 000, obsah ryzího zlata v dukátu je 3,44g.
Karel IV. (1346-1378), dukát, mincovna Praha:

Tolary – na evropském trhu ozn. Zlatníkový groš z Údolí svatého Jáchyma = něm. Joachimsthaler Gildengrosch, později něm. Joachimsthaler = jochmatálský groš, tolský groš a nakonec Thales = tolar.
Ražbu zahájil roku 1519 Ludvík Jagelonský (1516-1526). Pojem tolar byl nejdříve užívaný pro jáchymovské ražby a však v průběhu dvacátých let 16.století jáchymovská mincovna dodávala mince na mezinárodní měnový trh v takovém množství, že pojem tolar se stal obecným pojmem pro velké stříbrné mince.
V severočeském Jáchymově má své symbolické kořeny i dnešní americký dollar, jehož jméno bylo přeneseno na americký kontinent evropskými obchodníky a osadníky v poslední třetině 18.století.

Štěpán Šlik a bratři, Tolar bez letopočtu., minc. Jáchymov – Weizelmann:

Rýnské a míšeňské groše – Ferdinand I. (1526-1564) jimi od roku 1547 nechal vytlačit české groše.

Období po bitvě na Bílé hoře (1620) přineslo sebou konec samostatné české měny, jednalo se o vítězný vstup císaře Ferdinanda II. Habsburského (1620-1637) na český královský trůn. Peníze, raženy v českých mincovnách po roce 1620 jménem císaře Ferdinanda II a jeho potomků, nevytvářeli samostatnou zemskou měnu, ale byly součástí širšího měnového systému celé habsburské monarchie.

Krejcary – platily od 17. století.
Ferdinand II., 3 Krejcar 1625, minc. Zaháň:

Grešle – (něm. Groschel = grošíček) byla původně drobná německá stříbrná mince ražená od roku 1559. U nás byla stříbrná grešle o průměru 16,4 mm a hmotnosti 0,73 g poprvé ražena roku 1624 císařem Ferdinandem II. Habsburským (1620-1637). Na rubu mince bylo vyobrazeno říšské jablko s číslicí 3, protože hodnota mince se rovnala 3/4 krejcaru.
Leopold I. grešle 1703 mincovna Vratislav:

Marie Terezie zavedla měděnou grešli o průměru 17,5 mm a hmotnosti 1,67 g. Protože ražba této mince byla pro její malou velikost velice nepraktická, byla od roku 1760 ražena mince větší (23,2 mm a hmotnost 8,25 g).
Naposledy byla měděná grešle ražena roku 1768 v pražské mincovně.
Její v podstatě mizivou hodnotu charakterizuje lidové rčení: nestojí ani za zlámanou grešli.

Bankocetle – roku 1762 došlo k vydání prvních papírových peněz ve střední Evropě. Byly to dluhopisy vídeňské banky. Marie Terezie se jimi snažila snížit státní dluh.
Rakousko – Uhersko, 10 Gulden 1806, Pick A.39:

Šajny – byly vydávány po vyhlášení státního bankrotu v roce 1811

Koruna a haléř – tuto měnu zavedlo Rakousko Uhersko 2. 8. 1892. Byla to reakce na otevření velkých zlatých dolů v USA. Po vzniku Československa byly tehdejší bankovky okolkovány a prohlášeny za první československé státovky; v mnohokrát pozměněné podobě platí dodnes.

9 komentářů

  1. jakub sikora napsal:

    Dobrý den chtěl bych se zeptat jakou cenu má ten dukát Karla IV.
    Předem děkuji.

  2. mixersmrk napsal:

    jakub sikora : s: Dobrý den, pošlete mi na email foto, nebo jej vložte do fóra.
    Bez fotky Vám toho bohužel moc neřeknu o ceně.
    S pozdravem admin mixersmrk

  3. Nudlek napsal:

    Prosím Vás, kdy se u nás přestalo platit zlatými – zkratka zl. ??? díky

  4. Whishi napsal:

    Hele moc jste mi pomohli máme mít tohle do školy a od přemyslovců do dnes 🙂
    I když to není do dnes tak to si vyhledám 🙂 díky moc 🙂

  5. Citronek napsal:

    Whishi nebut‘ línej hledat. Mě je taky 15 🙂
    Stačí se jen porozhlédnout po netu 🙂

  6. Pindík napsal:

    Jak se u nás říká-bez peněz jsi v prdeli.

  7. debil napsal:

    koupim všechno za 100000000000 dolaru děkuji

  8. Adios mucaco napsal:

    Poznate nekdo prosim vas jestly je prava nebo nejaky fajk.dekuji za odpovedi

Leave a Comment