Na úvod bych chtěl zdůraznit, že celkovému vzhledu mince můžete čištěním nejen pomoci, ale často neodborným čištěním můžete minci i doslova zničit! Držte se proto následujících rad:

1) Jste-li numismatický laik zbytečně se nepouštějte do chemického či mechanického čištění mincí, zejména tehdy, pokud mince chcete prodat nebo darovat, čistit byste měli pouze ty mince, které si chcete ponechat.

Numismatik – sběratel obvykle upřednostňuje, když si minci vyčistí sám, většinou ale zároveň upřednostňuje mince s originální ušlechtilou patinou.

2) Špína z mince se dá obvykle odstranit obyčejnou teplou vodou, případně s mýdlem či ještě lépe s PH neutrálním saponátem. Pokud chcete minci vyčistit, použijte tedy teplou vodu a saponát, či ve většině případů i běžné mýdlo (ne však u mincí v kvalitě proof).

3) Pouhým vyčištěním mince se nezvýší její zachovalost! Vyčištění pouze odstraní nečistotu z jejího povrchu, zachovalost však zůstává stejná. Numismatik neposuzuje zachovalost podle odstranitelné špíny na minci, ale podle jejího celkového stavu (viz moje stránka o zachovalostech). Vyčištěná mince je ale samozřejmě přitažlivější, zejména pro numismatické laiky či začátečníky.

4) Rozhodnete-li se přesto minci vyčistit, mějte na paměti, aby se mince fyzicky nepoškodila! Špína se dá odstranit, po několika desetiletích možná zmizí i nepříjemný lesk po neodborném chemickém vyčištění měděné mince, ale drápance po rejžáku zůstanou na minci navěky! Stejně tak pokud železnou minci chytne v důsledku neodborného čištění rez, můžete se s ní pomalu rozloučit.

5) Nečistěte mince za každou cenu! Hnědá ušlechtilá patina na měděných mincích je například mnohem více ceněna, než když se mince leskne v důsledku neodborného čištění. Je-li mince ve slušné zachovalosti a je-li pouze drobně ušpiněna v reliéfu, nečistěte-li rovněž, můžete jí ublížit. Čistit by se měly zejména ty mince, které jsou hodně ušpiněné či zašlé (zčernalé, mají zelenkavý povrh apod.) či jsou např. napadeny zinkovým morem), nebo u nichž se vzhledem k zachovalosti čištěním nedá už nic zkazit.

Následující rady by měly být pro ty, kdo mince sbírají či hodlají sbírat a rád by si zlepšili vzhled své sbírky vyčištěním některých mincí. Teze, že by do sbírky měly být zařazovány vždy pouze vyčištěné, dnes již bez výhrady neplatí. Často je lépe minci nečistit, než ji neodborným čištěním poškodit. Některé moderní mince není třeba navíc čistit vůbec.

V zásadě rozlišujeme čištění mechanické (např. odstraňování nečistot vodou štětečkem, čištění hadrem, gumování nečistot apod.) a čištění chemické (mýdlo, kyseliny, saponáty, zubní pasta, použití speciálních přípravků na čištění kovů). V některých případech jsou obě metody kombinovány (čistíme-li Sidolem, odstraňujeme nečistoty hadrem, na nějž jsme přípravek nanesli apod.). Dalším typem čištění je čištění pomocí ultrazvuku. To mohu doporučit obecně pro všechny kovy, ale pro malou zkušenost s touto metodou raději opět na běžnější mince. Nicméně drobná římská stříbrná mince, kterou jsem za tímto účelem poskytl známému očnímu optikovi, vypadala po vyčištění ultrazvukem excelentně!

OBECNĚ

Rozhodnete-li se minci čistit, měli byste v prvé řadě použít obyčejnou teplou vodu. Minci ve vodě často stačí často vykoupat, případně několik minut odmočit. Nepustí-li špína, použijte saponát či mýdlo. Často stačí namydlit ruce a v namydlených rukou minci promnout. Vždy je třeba nakonec minci velmi dobře ve vodě opláchnout a nakonec dokonale vysušit (hadrem, případně lépe fénem). Pro dnešní moderní dobu mám jeden zlepšovák. Určitě všichni znáte houbičky na mytí nádobí. Taková houbička (např. už použitá a na mytí nádobí již nevhodná) je téměř ideální pomůckou pro čištění mincí. Na stranu s houbičkou naneseme mýdlo, které se spolu s vodou vsákne do houbičky a tvoří pěknou pěnu, kterou dostává mince po dávkách. Druhou stranu (s umělohmotnými drátky) můžeme použít místo doporučovaného dětského kartáčku na zuby na opatrné odstranění nánosu měděnky, který nepovolil při pouhém mytí mýdlem či saponátem.

JEDNOTLIVĚ PODLE KOVŮ

ZLATO

Zlato je dosti odolné proti korozi a zlaté mince se navíc vyskytují převážně v dobré zachovalosti. Obvykle stačí zlatou minci omýt v teplé vodě. U zlaté mince se však může vyskytnout problém, jak odstranit nepříjemné červené skvrny vzniklé na minci působením žáru. Pro tento případ se doporučují speciální postupy založené na speciálním louhování mince v kyselinách a roztocích (např. „vykoupání mince ve čpavku“). Závěrem upozornění – zlato se rozpouští ve rtuti! Pozor tedy třeba na rozbitý teploměr…

STŘÍBRO

Nejprve zkuste teplou vodu, případně saponát či mýdlo. Pokud to nepomůže, použijte některý z následujících postupů:

– u hůře zachovalé mince, která je zašlá, doporučuji mechanické odstranění nečistoty překvapivě jednoduchým (a účinným) způsobem – potřebujete obyčejnou měkkou gumu na mazání a minci prostě mechanicky „vygumujte“ – přináší to překvapivě pěkné výsledky a mince se rovněž moc neponičí, na gumu moc netlačte, raději totéž místo gumujte déle, aby nevznikly nežádoucí mikroskopické rýhy na minci – nehodí se pochopitelně na lépe zachovalé mince, kde však většinou pomohou voda a mýdlo;

– případně lze použít dětskou zubní pastu (nanést na hadřík a minci vyčistit v ruce), ale to už je chemie, takže doporučuji opatrně;

– toto je osvědčený starý a vcelku bezpečný postup čištění stříbrných mincí – mince vložíme do nějaké skleněné nebo umělohmotné misky (vyhovují např. misky fotografické či víčko od polárkového dortu) – poté mince zalijeme roztokem kyseliny citrónové přibližně v přírodní koncentraci (možno i trochu silnější roztok, velký vliv na rychlost čištění to ale nemá) – takto necháme ležet několik dní, obvykle stačí dva až tři dny, doporučuje se roztok 1x až 2x denně měnit, kyselině můžeme v závěrečné případně pomoci měkkým (!) hadříkem; – místo kyseliny citrónové se dá s úspěchem doporučit i obyčejný ocet (8% kyselina octová); – alternativou je rovněž opakovaná koupel mince v alkoholu;

POZOR! Nikdy nečistěte v kyselině či alkoholu společně stříbrné mince s různým poměrem stříbra a obecného kovu! Při chemickém čištění se z mince někdy uvolňují zbytky mědi, které mohou lepší stříbrné mince naopak znečistit. Důrazně doporučuji čistit mince buď jednotlivě, nebo společně vždy jen mince stejného zrna.

– následující urychlovací postup lze použít u všech stříbrných mincí, dokonce i u mincí, které byly raženy jako proof (jak se můžete dočíst v části „zachovalosti“, proof mince vyjmutá z originálního obalu by nadále neměla být jako proof označována); minci tedy zabalte do měkkého hadříku a povařte cca 5 minut v roztoku kyseliny citrónové (stačí tak jedna kávová lžička do 3 dcl vody) – temné skvrny ze stříbrné mince zmizí, špína v ideálním případě zůstane na hadru, jednou se mi však ale stalo, že se z mince ražené jako proof „sloupl“ spolu se špínou i jakýsi film a na minci zůstaly světlé skvrnky (jednalo se o československou stříbrnou pamětní minci z 80. let – snad to byl Zápotocký)

MĚĎ a její slitiny ( MOSAZ, BRONZ)

U mědi platí více než u ostatních kovů, že jediným bezpečným způsobem čištění by měla být teplá voda. Platí zásada, že by se při čištění mincí neměla zničit originální, tzv. ušlechtilá, patina. Stará měděná mince by měla mít právě vzhled staré mince. Od ušlechtilé patiny (hnědá či krásná modrozelená okysličená vrstva kovu) musíme odlišovat patinu neušlechtilou, např. houbovitou měděnku, kterou bychom zase měli na druhou stranu z mince pokud možno vždy odstranit. Kromě teplé vody je možné ve speciálních případech použít následující postupy čištění:

– u hodně zašlých a jinak téměř bezcenných mincí lze na korozi či na měděnku použít měkký dětský zubní kartáček, případně s málo agresivní pastou na zuby (vyzkoušejte však vždy nejprve např. na bezcenném krejcaru 1851A, než se pustíte do tereziánských krejcarů);

– zajímavým způsobem odstraňování měděnkových skvrnek je použití epoxydové pryskyřice – stačí na „napadené“ místo kápnout jednu kapku tohoto lepidla a po určité době (zpravidla druhý den) se pak takový „ostrůvek“ z povrchu mince odloupne a ve většině případů na epoxydu zůstane i měděnka;

– obsahuje-li mine pouze rušivé tmavější skvrny (tj. mince je napadená a „zadělává“ se nám na korozi), literatura doporučuje „zesvětlit“ tato místa opatrným nanášením 10% roztoku kyseliny citrónové, je-li na minci takových skvrn víc, je možné minci do roztoku kyseliny citrónové ponořit, ale pozor, přijdeme často i o ušlechtilou patinu; minci necháme v roztoku ponořenou několik hodin, raději však ne déle než jeden den;

– literatura se někdy zmiňuje i o celkem účinném mechanickém čištění měděných mincí pomocí mosazného kartáčku – já sám to nezkoušel, ale vzhledem k tomu, že měď je tvrdší než mosaz, nemělo by dojít k poškození základního kovu;

– u zaručeně zcela bezcenných minci použijte klidně chemii (sidol, neoxid apod.), ale je to na vlastní riziko! měděná mince by se nikdy neměla lesknout jako zlato;

– toto není ani tak metoda čištění, ale spíše jakési nejjednodušší metoda restaurace mince – staré měděné mince bývají často tak otřelé, že jsou jejich opisy často zcela nečitelné – někdy pomůže jednoduchý trik – stačí minci položit na rozžhavený kov, či nahřát nad sporákem – detaily mince vystoupí z povrchu a mince je tak snáze určitelná, opět používejte však pouze u takových mincí, která nejdou určit jinak, někdy je však mince tak otřelá, že už nepomůže ani ten oheň. Nad plamenem či na sporáku však může dojít k nežádoucímu zabarvení mince. Takže volte dobře a opět opatrně!

Z řady mincí vyrobených ze slitiny mědi a dalších kovů trochu vybočují mince bronzové. Bronz je slitina mědi a cínu. V kvalitním bronzu převažuje vyšší podíl mědi a takové mince se pak čistí stejně jako mince měděné. U mincí vyrobených z nekvalitního bronzu s větším obsahem cínu však může nastat dost nepříjemná oxidace (tzv. „zelená rakovina“ bronzu), která je obdobou „cínového moru“ (viz níže pod heslem „cín“). Proti rakovině bronzu se bojuje velmi těžko – u lacinějších kusů zkuste podobný postup jako v případě „onemocnění“ mince cínovým morem. Mě se osvědčilo opakované zahřátí nakažených římských bronzových mincí ve vodě na bod varu a jejich následné usušení za pomocí měkkého hadříku a fenu.

Jako zajímavost pro chemiky: odborná literatura (např. Nohejlová – Prátová) doporučuje nakaženou bronzovou minci několik dní ohřívat na teplotu 30°C, poté potřít asfaltem rozpuštěným v terpentinu a po čtvrt hodině otřít. Nevím, nezkoušel jsem. Takové vědecké metody však nejsou nic pro mě …

Na staré bronzové mince patří specializované archeologické vybavení a nikoliv chemická čistidla! V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ NEPOUŽÍVEJTE CHEMII NA ANTICKÉ MINCE!

ZINEK

U zinku máme často jeden nepříjemný problém – bílé skvrnky na mincích, tzv. mor nebo „bílá nemoc“ – tyto skvrny se stejně jako klasický rez vlivem vnějšího prostředí a postupem času rozšiřují.

Osvědčené metody čištění jsou tři:

– mince hůře zachovalé s bílými skvrnami lze „vylouhovat“ a v roztoku jedlé sody a vody a poté vyčistit hadříkem; POZOR! Tento způsob je VELMI NEBEZPEČNÝ! Minci takto koupejte max. 10 minut a po vyčištění hadříkem ji vždy velmi dobře opláchněte mýdlovou vodou. V žádném případě se nehodí na vzácné mince, kde je riziko poškození! Nicméně tímto čištěním zmizí ony otravné bílé skvrnky a pote se již většinou ani znovu nevytvoří – ieální pro běžné Německo či protektorát

– následující „tajný“ recept na vyčištění mincí mi prozradil jeden starý numismatik coby mladému elévovi ještě za totality: -zinková mince se mírně potře olejem na šicí stroje (ještě lépe však olejen na zbraně) a poté se tře mezi prsty, případně hadříkem – mince pak zůstane ve slušném stavu po dlouhou dobu, doporučuji opět vyzkoušet nejprve na nějaké bezcenné minci, někomu se trochu zčernalá mince nemusí moc zamlouvat;

– literatura doporučuje ponořit minci na 5-10 minut do 2% roztoku kyseliny fosforečné (na 1 litr vody 20 ml kyseliny fosforečné), následné důkladné opláchnutí a vyčištění mince mosazným kartáčkem, poté je však třeba minci na 10 minut ponořit do tzv. pasivační lázně (30g dvojchromanu draselného rozpuštěného v litru vody) – jednou jsem vyzkoušel za asistence mojí sestry, která je středoškolská učitelka chemiie, a s uspokojivými výsledky, ale tato metoda mi k srdci nepřirostla.

HLINÍK

Jedná se většinou o běžné, často bezcenné mince, je-li tomu tak, zkuste cokoliv, v krajním případě i chemii (sidol apod.), stejně to většinou moc nepomůže u minci, které jsou opravdu zašlé. V každém případě však poté minci důkladně omyjte teplou vodou a vysušte fénem. Někdy pomáhá mechanické odstranění špíny a omytí mince v saponátu (mýdlo se v případě hliníku příliš nedoporučuje) a teplé vodě, někdy opět i obyčejná měkká guma, ale tady pozor, „gumování“ může zanechat na měkkém hliníku stopy!

ŽELEZO a NIKL

U běžnějších železných mincí z horšího kovu opět případně použijte i chemii, nejlépe však začněte opět teplou vodou se saponátem či mýdlem. Nikl (a poniklované či jinak „nerezově upravené“ železo) ale vydrží opravdu dost, nekvalitní železo bývá zase obvykle dost zašlé, často se rzí. Naštěstí v případě železa se opět většinou jedná o málo cenné mince. (Ale i tady existují výjimky!)

V případě moderních „železných“ mincí s nerezovou úpravou většinou stačí mince omýt vodou v saponátu. Obdobné platí i pro nikl. Na mince z čistého niklu můžeme s úspěchem použít i postup s jedlou sodou popsaný u zinku, případně „vygumování“ nečistoty měkkou gumou.

Na železné mince z nekvalitního kovu se použije obdobná fosfátová lázeň jako na mince zinkové, ale v poloviční koncentraci (na 1 litr vody tedy 10 ml kyseliny fosforečné). Postup je rovněž obdobný jako u zinku, do pasivační lázně se však mince ponoří na delší dobu – cca na 30 až 40 minut.

CÍN

Cín není naštěstí jako mincovní kov příliš rozšířen. V devatenáctém století se z něj však vyráběly v hojné míře drobné lidové medailky, existují však i dost vzácné cínové mince. Čištění cínových mincí a medailí má rovněž svá specifika.

U zašpiněných cínových mincí se rovněž doporučuje použít osvědčený recept – obyčejnou teplou vodu s mýdlem. Velký problém ale nastává, když je mince napadena tzv. cínovým morem. Cínový mor je chemického původu, dostane-li se cínový předmět do prostředí s okolní teplotou mince pod -18°C nebo nad +160°C, mění strukturu a kov se mění na bílý prášek.

Pozor! Cínový mor je nakažlivý! Nepřechovávejte proto nikdy společně nenakaženou cínovou minci s jiným cínovým předmětem, který je morem nakažen!

To platí v trochu omezené míře bohužel i pro nazelenalou neušlechtilá patina bronzových mincí, která je mezi numismatiky známa jako „zelená rakovina“ bronzu (viz výše).

Doporučuje se nakažené kusy zcela oddělit, případně zavařit do igelitového sáčku. V dnešní době se již běžně prodávají malé sáčky „na léky“ uzavíratelné speciálním umělohmotným „zipem“. Vřele doporučuji.

A jak bojovat proti cínovému moru? Literatura uvádí různé metody založené na zahřátí či vyvařování mince v roztoku obsahujícím dekalcifikační látky. Některé prameny uvádějí např. dvouprocentní roztok kyseliny solné. Z vlastní zkušenosti ale vím, že to moc nepomůže.

OLOVO
Naštěstí ani olověných mincí není mnoho. Existují však dobové padělky z olova nebo jeho slitin (např. padělky rakouskouherských zlatníků). Nezkorodované olovo se čistí opět pouze teplou vodou. Neznám žádný způsob jak čistit zkorodované olověné mince. Žádnou dostupnou metodu jsem nenašel ani v numismatické literatuře. Zkorodované olověné mince proto doporučuji po všech zjištění nechat tak, jak jsou. Chemická reakce olova se vzduchem vytváří zvláštní na povrchu dost tvrdý povlak, pod tímto povlakem bývá však kov přeměněný na prášek. Čištěním se zkorodovaná olověná mince může nenávratně poškodit či dokonce zcela zničit!

Převzato ze stránek http://www.sberatel.com Článek je od pana Pavla Frouze