Mince sama o sobě bývá (až na malé výjimky) výtvarným a technickým dílem. Dokonalé provedení mince, podobně jako i bankovky, ukazuje na úroveň země. Technicky nedokonalé mince vždy signalizují určité krizové jevy v systému státního hospodářství.

Na počátku výroby mincí je vždy mincovní kov. Získává se z rudy. Proto obvykle bývaly mincovny nedaleko dolů – mincovna ve Vlašském dvoře v Kutné Hoře, Kremnice , Jáchymov. Pochopitelně, že se mincovní kov nemusel získávat z rudy, ale býval i vykupován. Slávu velkých mincoven vždy založily bohaté rudné doly a přítomnost levné vodní energie. O pracovní síly nebývala nouze. Špičkový odborníci však bývali hledáni i v zahraničí.

Kovový materiál na ražbu mincí si mincovna upravovala (Antické mince, ale i na našem území keltské duhovky, se odlévaly do hliněných forem a na špalku se odlitků razily různé symboly).

Nejprve vyzkoušel kvalitu rudy (zůstaňme u stříbra a technologie, kterou byly raženy ve Vlašském dvoře pražské groše) – prubíř (probéř, varjdajn, frzuchar = z něm. der Versuch – pokus, zkouška).

Další zaměstnanci mincovny roštýři (prenéři, šmelcíři) stříbro přetavovali a čistili. Protože se ryzí stříbro na ražbu mincí nehodilo, v jiných dílnách se přetavovala i měd´.
Proces, kdy čisté stříbro bylo sléváno s mědí, byl v mincovně přísně kontrolován královskými úředníky, protože zde se vytvářela ryzost mince.

Přepalování stříbra pod muflí dle L. Eckera:

Zkoušky na ryzost prováděli na tzv. prubířském kamenu – černé až šedé křemenité hornině, za použití tzv. prubířské kyseliny na stříbro, směsi 50% kyseliny dusičné a 50% roztoku dvojchromanu draselného. Stříbrná stopa se zbarvuje při potření prubířskou kapalinou od tmavočervené barvy přes hnědočervenou až k hnědé. Odborník podle sytosti červené barvy dokáže přesně určit obsah stříbra ve slitině. U zlata se zkouška prováděla podobně. Stopa se však potřela koncentrovanou kyselinou dusičnou. Ta rozpustila všechny ostatní kovy a zbyla jen barva zlata.

Barchaníci a kysíři odlévali mincovní kov do prutů, které se nazývaly cány. Opět i zde se přesně vážilo a cány se ocejchovaly.

Stříbrné pruty zpracovávali mincíři. Ti je stříhali na kousky odpovídající váze mince, dále vypalovali, nakonec roztepávali. Získaly se tzv. pláty nebo střížky. Ty se znovu ve výhni rovnaly (práce pro štosíře) a nakonec je lorýři v roztoku vinného kamene a chloridu sodného čistili.

Upravené a vybělené střížky do konečné podoby mince upravoval na razidlech pregéř. Na pregéřském štoku– špalku byl umístěn pár razidel a ranou kladiva pregéř vyrazil současně rub a i líc mince.

Mincovna kolem roku 1510:

Koncem 15. století se ražba mincí dále zdokonalovala – zavedlo se padací kladivo a později i lisy.

Vřetenový lis k výrobě českých mincí užívaný od přelomu druhé a třetí dekády 18. stol.:

Celý středověky technologický postup mincování vyjádřil autor freskové výzdoby Vlašského dvora v Kutné Hoře:

Ještě rudy zkouší prubíř,
měkčí roštýř,
stříbro z nich odhání šmelcíř,
čistí přemíř.