Ferdinand I. Habsburský (1503–1564) se snažil během své vlády vytlačit z oběhu ze svých území peněžní jednotku tolar. Tolar měl být nahrazen jednotným platidlem – říšským zlatým. Tolary byly většinou vydávány převážně nekatolickými vyznavači. Což bylo jedním z důvodů pro zavedení říšského zlatého. Nová měna měla posílit vliv katolické církve na území říše. Přes veškeré snahy se až v roce 1559 Ferdinandovi povedl prosadit tzv. Říšský mincovní řád. Podle tohoto řádu na celém území Svaté říše římské měla být jednotným platidlem stříbrná mince o nominální hodnotě 60 krejcarů (1 zlatník). Zlaté mince jsou dále raženy ve stejných nominálech a kvalitě.

V Čechách byl nový mincovní řád zaveden až v roce 1561. Z původních mincí zůstala zachována drobná mince haléř a bílý peníz. Z nové české mince jednotné říšské měny byly raženy mince v hodnotách 1, 2, 10, 30 a 60 krejcarů. Mince byly raženy v různých letech ve vládních mincovnách v Kutné Hoře, Praze, Jáchymově a Českých Budějovicích.

Na území Čech a Moravy si tato nově zaváděná krejcarová měna nezískala oblibu. Nejen, že to působilo zmatky při převodech ze staré měny na novou. Rovněž začaly na naše území proudit nekvalitní šizené krejcary vydávané v okolních zemích. A z našeho území postupně mizely kvalitní tolary a mince, které byly v zahraničí taveny pro svůj vysoký obsah stříbra. Dne 28. ledna 1573 vydal Český zemský sněm usnesení o ukončení ražby krejcarových mincí. Opět se započalo s ražba tolarů a grošů s odpovídajícími parametry.